Naše Práce - Školy

Do roku 1825 studovali na gymnáziu jen studenti katolického vyznání. Od roku 1825 se objevují první židovští studenti - zpravidla byli na škole jeden až tři - v jednom školním roce. Po roce 1848 jejich počet stoupá, po roce 1900 klesá... Od 80. let 19. století se na gymnáziu vyučovalo i judaismu - učitelem byl zpravidla rabín.

Patrně nejdéle působícím učitelem judaismu a zároveň chomutovským rabínem byl dr. Emil Krakauer.

Patrně poslední maturantkou židovského původu na našem gymnáziu byla Ruth Berger, která maturovala na jaře 1938.

Velmi známou a prý i oblíbenou postavou z řad studentů gymnázia byl Hugo Ernst Fazekas, přezdívaný Fatze. Narodil se v Chebu 1924 a pocházel ze smíšeného manželství - tatínek byl žid, maminka árijka. Na podzim 1938 musel školu opustit a přes Prahu, Terezín, Osvětim, Dachau se "dočkal" konce války. Po válce žil delší dobu v Izraeli - přijal jméno Ben Syrian, od 70. let pak v Německu (pod matčiným dívčím jménem Meyer) - kontakt s ním nebo s jeho rodinou se nám navázat nepodařilo.

Na podzim 1938 muselo z rasových důvodů opustit školu nejméně šest studentů - zbyly po nich jen proškrtnuté listy v třídním katalogu. K "míšencům" nebyl zcela jednotný přístup - ale většina musela školu opustit později.

Nepodařilo se nám zjistit, že by pro svůj původ musel opustit gymnázium někdo z učitelů - na rozdíl od dvou učitelů zdejší průmyslové školy, kterým byl vyčítán židovský původ jejich manželek - jeden z nich štvanici podlehl a spáchal sebevraždu ve svém kabinetu. Ale rádi bychom připomenuli osudy dalšího absolventa gymnázia, který se stal učitelem.

Oskar Strass - narozen 1886 v Jirkově, absolvoval filosofii, středoškolským profesorem v Českých Budějovicích, převezen transportem B z Prahy do Lodže, kde v prosinci 1941 zemřel.

Rádi bychom se na tomto místě zmínili i osudech studentů gymnázia, kteří válku prožili se zbraní v ruce.

Pokusili jsme se zjistit, jaká byla účast studentů chomutovského gymnázia v německých jednotkách. Ze studentů, kteří měli maturovat v letech 1936 - 1939, jich do armády nastoupilo minimálně 29, 25 z nich padlo.

Z maturitní třídy pana Šulce jeden se vrátil z polského zajetí Karl Folda, dva padli (Fridrich Jänner v roce 1943 u Novgorodu v Rusku, Wilhelm Kult na Litvě v roce 1944). Asi nejparadoxnější je, že pan Otmar Kreissl, který dnes žije v Německu a který nám poskytl mnohé cenné informace, měl maturovat na chomutovském gymnáziu v roce 1943. V tomto roce už však bojoval v severní Africe, ovšem na druhé straně než pan František Šulc, jeho o šest let starší spolužák z gymnázia - pan Kreissl si na svého staršího "spolu-proti bojovníka" nevzpomíná.

Kromě německého gymnázia působilo v Chomutově i české gymnázium (ovšem daleko skromněji, co se týká budov, počtu žáků. Mezi jeho studenty patřil také Otto Heller, jeden z mála dodnes žijících studentů předválečného českého gymnázia v Chomutově - žije v Izraeli.

Otto Heller, který společně s rodiči a bratrem bydleli v tehdejší Kantstrasse, dnešní ulici 28. října, v domě, který postavil jeho dědeček - původem z Teplic. Ačkoliv rodina Hellerů mluvila doma německy, byl Otto poslán do české školy a čeština se stala jeho noční můrou - dodnes se vybavuje jen několik základních slov a četbu povinnou společnou - Klapzubovu jedenáctku - některé kapitoly z ní umí ještě (anglicky nebo německy nebo moderní hebrejštinou) vyprávět.

Z Chomutova si nejvíce pamatuje park a jezero, kde rádi trávili volný čas - ostatně zdá se, že před válkou bylo jezero místem setkávání pro většinu mladých lidí - Čechů, Němců, Židů… Druhým oblíbeným místem byl Klínovec, tehdy teprve rodící se středisko lyžařských sportů - nejoblíbenějším zvířetem tehdy byli krávy a koně - dali se využít místo tehdy neznámých vleků.

Veškeré předválečné dokumenty této instituce se bohužel nedochovaly, takže v tomto případě jsme byli odkázáni jen na svědectví pamětníku a statistické materiály Židovského muzea v Praze a Yad Vashem v Jeruzalémě.

Sestry Lustigovy chodily do naší školy asi jen dva roky, zcela určitě ve školním roce 1936-37, v Chomutově bydlely bez rodičů, možná u nějakých příbuzných - měly společný pokojík v podkroví dnešní Čechovy ulice, ta se tehdy jmenovala Straussgasse, ale k hudbě nás to nelákalo (dům ještě stojí). Tatínkovi mohl patřit koloniál v Horní Vsi (část Chomutova), někteří se domnívají, že byl sedlákem na Doupovsku. Ačkoliv chodily s námi do jedné třídy, nebyla to dvojčata, nebyly si také příliš podobné, Milena byla o něco starší než my, a proto jsem ji ve škole respektovaly - byly jsme totiž dívčí třída. Hanna byla velmi nenápadná, až melancholická. Nejraději jsme se scházeli venku - naším oblíbeným cílem bylo jezero - samozřejmě nejlépe v létě, ale i v zimě, dalo se tam dobře bruslit. Pak najednou zmizely...